Příběh, jménem autoškola dokončen

11/06/2018


Když jsem si před rokem začala dělat řidičák a chodit na teorie, netušila jsem, jak to bude hodně náročné a že vlastně to někdy dokončím. Teď už ale hezky popořádku.


Po odchození hodin teorie, jsem dostala číslo na svého učitele. První jízda probíhala na cvičáku, zprvu mi vysvětlil vše, abych se dokázala naučit rozjiždět a brzdit. Předtím jsem za volantem neseděla takže mě nikdo nic nevysvětlil a strašně jsem se toho bála a vlastně když jsem poprvé seděla za volantem a řídila jsem, byla to pro mě senzace. Určitě doteď nezapomenu na svoji druhou jízdu na cvičáku, kdy mi ke konci řekl, tak pojedeme už do provozu. No, ve mě v tu ránu hrklo, proč tak brzo proboha! Pomoc! Takže jsme vyjeli z areálu cvičáku a hezky na silnici do centra. To, co mě za těch pár lekcí naučil jsem tak nějak zapomněla. No jízda byla prostě příšerná vám řeknu. Teoreticky naše jízda vypadala tak, že učitel držel volant a já to ostatní. Po dojetí na cílové místo mi řekl, že se nějak u toho zapotil a že vlastně byla chyba jet se mnou do centra. Tak pak další jízdy probíhali v klidu pěkně mimo město a to už bylo v pohodě.

Zpočátku mi dělalo velký problém se naučit ovládat auto. Nejvíc jsem nenáviděla větu spojka do záběru. Asi jsem ten záběr nějak nepochopila, protože rozjezdy jsme trénovali ještě hodně dlouho. A pořád bylo něco špatně a něco se mu nezdálo. Fakt občas ty jízdy byly jak za trest. Ale nějak jsem to překousla. Pak nastalo období, kdy jsem si našla novou práci, takže dopolední jízdy skončily a musela jsem si s ním domlouvat jízdy až po práci. To snad bylo ještě horší. Bývala jsem dost unavená a při jízdách jsem občas nedávala pozor a nesoustředila se, tak jak bych měla. Když už jsem se blížila k závěru celkových odjetých hodin tak to pořád nevypadalo k tomu abych šla k závěrečkám. Dělala jsem pořád chyby. To už jsem jednu dobu byla rozhodnutá tu "komedii" ukončit. Panu učiteli na mě vadilo, že pořád dělám chyby a že mi to pořád nejde tak dobře jak by mělo. Možná jeho slova mě donutili pokračovat dál a připlatit si dalších asi 15 jízd navíc. A řeknu vám, že toho vůbec nelituju a ani těch pěnez.


Pak už mě to šlo lépe. Cítila jsem to i já i pan učitel a jízdy mě víc bavili. A to je důležité. Poslední hodina jízd byla už hodně pohodová a to už jsem měla i termín závěrečných jízd. Pak přišla další rána. TESTY! Jak se mám proboha naučit přes 800 otázek. To nikdy nenašrotím ani i kdybych chtěla. Samozřejmě, že jsem se začala učit s předstihem ale skloubit učení do svého volného času, kterého jsem měla strašně málo kvůli práci, bylo občas dost obtížné. To už se ale blížil den D a noc před nimi jsem byla strašně vystresovaná, nevyspalá a prostě jsem se viděla někde jinde. Také to tak dopadlo, když jsem mezi všemi, co psali testy byla jediná, která je nedala. Fakt mě to dost mrzelo. Musela jsem se přihlásit k opravnému termínu.

Maturitu jsem udělala napodruhé, státnice také a aby to autoškole nebylo líto tak záverečky také. Podruhé mi vyšly testy konečně dobře. Hurá je to tam. Když jsem po testech dorazila k autoškole, tak nás přišel přivítat nejpřísnější a nejhorší komisař v našem městě. Ojoj! Byla jsem domluvená s mým učitelem, že půjdu jako první. V jeho očích jsem viděla nejistotu. Už předtím mi říkal, jestli dostanu tohoto komisaře, že mi to nedá. Ale světe div se. Městem jsem profrčela úplně na pohodu a jela jsem i mimo město, kde jsem s učitelem nejela a kde bych to jakoby neměla znát. Ale zvládla jsem to. Dojeli  jsme zpátky k autoškole. Pěkně jsem zaparkovala a čekala jsem na verdikt.  Ač měl pan komisař nějaký menší připomínky, jízda se mu líbila. A to už mi podával do ruky papír a gratuloval mi. Byla jsem tak neskutečně šťastná. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit, že jsem to dala. Myslím si, že i můj učitel byl hodně překvapený a radostně mi podával ruku s gratulací.

Autoškola mi dala hodně do života, nevzdávat se i přesto, když člověku něco nejde a je v tom nejhorší. Vždy to pak může dopadnout úplně jinak. Nikdy na ty nervy, a na ty chvíle v autoškole nezapomenu ani na pana učitele, který i přes to všechno se mnou měl trpělivost. Děkuju.

You Might Also Like

0 komentářů