V Dubaji jsem byla už několikrát když jsem přestupovala na letadlo do další destinace. Vždy jsem si říkala, že bych chtěla Dubaj vidět i zevnitř a navštívit nějaká turisticky zajímavá místa. Minulý rok na podzim jsme s Tadeášem, mým přítelem přemýšleli o tom, do jaké destinace letět. Chtěla jsem někam za teplem a vykoupat se v moři. Jenže Tadeáš měl naplánovanou služebku do Číny v listopadu a mě zrovna v listopadu končila zkušebka v práci. Takže jedině prosinec. V Evropě už tou dobou je zima na koupání a tak nás napadla nějaká exotická destinace. Mě napadlo, že bych chtěla vidět Dubaj. Tadeáš pořád byl nějak proti. Ale pak se mu to rozleželo v hlavě a jeden den mě ve meště překvapil a ejhle už jsme měli zájezd do Dubaje. A ještě na Vánoce. Další splněný sen!

Pokud jste četli můj minulý článek o tom jak hledám práci, tak teď vám povím jak přežít nezaměstanost a jak si takové nudné dny zpestřovat.

Nad tímhle článkem jsem se dlouho rozhodovala, zda ho vůbec napíšu a vydám ale je to něco, co mě poslední dobu dost vadí.  Řeč je o hledání dokonalých zaměstnanců a o mém vyhazovu z práce.

Už dlouhou dobu jsem si přála mít vlastní foťák. Doteď jsem fotila buď na mobil a nebo mi fotky dělal přítel, který vlastní zrcadlovku. Zezačátku mi fotky z mobilu stačili ale pak jsem chtěla docílit toho, aby moje fotky byly více kvalitnější. A co si taky budeme povídat, když jste někde na cestách a fotíte pořád mobilem,  tak se vybije a musíte buďto hledat zásuvku v nějaké hospodě a nebo mít powerbanku. Ta zabírá v batohu místo navíc. Když už mluvím o tom místu v batohu, tak to bylo také jedno z mých kritérií výběru foťáku.

Nechtěla jsem nic velkého (já říkám kravského) a těžkého. Zrcadlovky jsou moc velké a já jsem chtěla něco kompaktního do ruky, co by pěkně fotilo, mělo to vyměnné objektivy a vypadalo na oko pěkně. A právě tenhle fešák Olympus Pen epl-8 splňoval má kritéria ze všeho nejvíc. Pořád se s ním ještě učím. Začátkem února jdu na školení, takže snad ovládání líp pochopím a mé fotky budou vypadat líp než teď. A kdoví, třeba si jednou pořídím i dalšího kamaráda k němu od stejné značky. Ale teď mi tenhle bohatě stačí.

Poslední den roku 2018 jsme se s přítelem rozhodli si udělat výlet na Ještěd. Ten jsem navštívila hodněkrát ale tenkokrát jsem udělala vyjímku a nechala se překecat na 4 km dlouhý výšlap až nahoru.
Poslední den budu jako mrzák s bolavýma nohama ale nebyla to pravda!

Když jsem si před rokem začala dělat řidičák a chodit na teorie, netušila jsem, jak to bude hodně náročné a že vlastně to někdy dokončím. Teď už ale hezky popořádku.

Silvestr jsme domlouvali s Tádou (mým horalem :D ) už od léta, chtěli jsme oba dva jet si odpočinout od všech starostí a také zas něco zajímavého vidět.